Kdo by si nepřál „pauznout“ na chvíli tento dnešní uspěchaný svět a přenést se někam, kde se plní všechna přání. Kde všechny tiché prosby a nesplněné sny té upřímné dětské dušičky jsou vyslyšeny. Kde se i my dospělí můžeme dostat do toho jednoho kouzelného místa, kde nic není nemožné.

Tuto příležitost, byť jen na poli literárním, dostaly děti, které se dne 8. listopadu zúčastnily literární soutěže Kalusův kalamář, kterou již několik let pořádá ZŠ Čeladná.

Cesta započala v 7 ráno na vlakovém nádraží v Paskově a v 7:20 jsme odjeli směr Čeladná. I přes mírné zpoždění nám čas ve vlaku ubíhal pohodově, přestup ve Frýdlantu nad Ostravicí, a byli jsme na místě.

Účast na soutěži byla hojná, 66 dětí. A tak byla místnost, kde se konalo zahájení, poměrně dost zaplněná. Soutěž svým úvodním slovem zahájil nový pan ředitel, který přebral pomyslnou štafetu po předchozí paní ředitelce Satinské, která byla jedním z jejich hlavních zakladatelů. Svou přímluvou ke zúčastněným přispěl i pan starosta Čeladné, který svým humorem trochu odlehčil jejich nervozitu.

Letos se děti musely „poprat“ s básní s až pohádkově znějícím zadáním „Rybičko zlatá, přeju si“. Mnohým z nás dospělých při tom asi jako první probleskla hlavou melodie a text stejnojmenné písně Hany Zagorové. Soutěž byla rozdělena do tří kategorií- 4. a 5. třídy, 6. a 7. třídy a nakonec 8. a 9. třídy. Rozdíl mezi nimi byl v počtu slok, které měly být napsány.

Každé z dětí dalo při hodinovém tvoření do svého poetického ztvárňování tohoto zadání kus srdce a dalo průchod svým, možná někdy poněkud tajným, přáním.

Zpestřením při následném čekání, až budou práce posouzeny a ohodnoceny, jsme se hasičským autobusem vydali k nedalekému památníku Josefa Kaluse, který na Čeladné působil jako učitel, a zapsal se tak významně do historie této obce. Pro všechny bylo velmi poučné, že se mohli dozvědět, jak to dříve při výuce chodilo. A mohli jsme na vlastní oči vidět, jak moc se toho od té doby změnilo. Mohli jsme si prohlédnout i ten kalamář, který se skrývá v názvu této soutěže.

Pak zpět, pochutnat si na obědě, a poté už nic nebránilo slavnostnímu vyhlášení. Z každé kategorie byl vybrán jeden vítěz. Ale žádný z účastníků nemusel být zklamaný, neboť všichni dostali drobné ocenění a upomínkové předměty, například v podobě knihy.

Jak se říká: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ A to se dětem z naší základní školy povedlo více než dobře.