V prosinci naše škola využila programu Všeobecné zdravotní pojišťovny VZPoura úrazům a na besedu za našimi žáky přijeli dva ambasadoři tohoto projektu –pan Radomír a pan Pavel. Nejprve seznámili děti se svými životními příběhy: Jaký byl jejich život před zraněním míchy, co se jim stalo, jak se vyrovnávali se zraněním a jak se jim změnil život po úraze.

Poté následoval otázka na žáky: „Kdo měl někdy nějaký větší úraz, zlomeninu, otřes mozku či bezvědomí?“ Ruku zvedli skoro všichni. Na anatomickém modelu páteře nám demonstrovali, jak je tato část těla důležitá, křehká a zranitelná, že i banální pád ze židle může mít fatální následky. Dosud neexistuje způsob, jak úplně přerušenou míchu opravit. Dozvěděli jsme se mnoho podrobností o životě s tímto doživotním poraněním, jaké překážky musejí vozíčkáři překonávat v každodenních situacích, jak je pro ně důležitá bezbariérovost nebo asistence, kolik stojí přestavba auta na ruční řízení a proč je bezohledné zabírat pro ně vyhrazená parkovací místa… Představili nám také sport, kterému se věnují a své současné pracovní uplatnění.

Žáky zajímal partnerský život obou mužů a zda mají rodiny. I na tyto otázky jsme dostali odpovědi. Oba se shodli v tom, že jako muži to mají snazší, protože jejich partnerky o ně přirozeně pečují. Žen na vozíčku je sice mnohem méně (poměr žen a mužů upoutaných po úrazu na vozík je 1:8), avšak najít obětavého partnera je pro ženu opravdu složité.

Na závěr se s námi oba pánové rozloučili s přáním, abychom se chovali zodpovědně a nepotkala nás žádná fatální nehoda. Všichni žáci se na tomto osobním setkání chovali naprosto dospěle a věřím, že si dobře uvědomují, jaké štěstí při všech svých vylomeninách až doposud měli.